Jana Březíková si pro dceru Marušku objednala básničku do recitační soutěže. Básničku ze života, básničku optimistickou, o lásce, rodině, přírodě a zvířátkách. Nuže tady je.
Ani taťka
ani mamka
nemaj’ na psa
nervy,
proto chovám
v teráriu
roztomilé
želvy.
Jedna z nich, ta
veliká, ta
jmenuje se
Ema,
když dostane
svačinu, tak
za chvilku ji
nemá.
Druhá z nich, ta
maličká, co
Emě říká
„ženo“,
tato dosud –
chudinka – však
ještě nemá
jméno.
Tak to bylo
donedávna
před tou tragé-
dií,
nebýt jí, tak
obě želvy
s námi dosud
žijí.
—
Ukázalo se, že Maruška bude na soutěži nakonec recitovat jinou básničku. Jakoukoliv, ale jinou!
