V moři čísel
hledám důkaz,
možná hledám
jev, co není,
když pečlivě
zkoumám data
globálního
oteplení.
Nějak mi to
nevychází,
nějak to furt
není ono,
tak se, značně
znepokojen,
tak se táži:
Cui bono?
V moři čísel
hledám důkaz,
možná hledám
jev, co není,
když pečlivě
zkoumám data
globálního
oteplení.
Nějak mi to
nevychází,
nějak to furt
není ono,
tak se, značně
znepokojen,
tak se táži:
Cui bono?
„Nesnáším
tyhlety
optimisty,
problémy
když se
hrnou,“
řekl a
rozbil mu
o hlavu
sklenici
způli
plnou.
Já jsem malý koledníček,
košíček mám maličký,
naplňte ho dobrovolně
barevnými vajíčky.
Nedáte-li dobrovolně,
pak venku za stodolou
mladým proutím plným síly
dostanete na holou.
…
Nejlépe se zadek hojí,
když je větru vystaven,
proto bude nutno chodit
s holým zadkem celý den.
Hraje ráda
Petra Wolf
v minisukni
minigolf.
Ač ho dobře
nehraje,
oblíbenou
hráčkou je.
Ač ho dobře
neumí,
v publiku to
zašumí
vždy, když vítr
zaduje.
Tak to bylo,
tak to je.
Snídani
do sebe
nahážu,
ve spěchu
blýskne se
kapota.
Pospíchám,
ať se včas
ukážu
na kurzu
klidného
života.
Jana Březíková si pro dceru Marušku objednala básničku do recitační soutěže. Básničku ze života, básničku optimistickou, o lásce, rodině, přírodě a zvířátkách. Nuže tady je.
Ani taťka
ani mamka
nemaj’ na psa
nervy,
proto chovám
v teráriu
roztomilé
želvy.
Jedna z nich, ta
veliká, ta
jmenuje se
Ema,
když dostane
svačinu, tak
za chvilku ji
nemá.
Druhá z nich, ta
maličká, co
Emě říká
„ženo“,
tato dosud –
chudinka – však
ještě nemá
jméno.
Tak to bylo
donedávna
před tou tragé-
dií,
nebýt jí, tak
obě želvy
s námi dosud
žijí.
—
Ukázalo se, že Maruška bude na soutěži nakonec recitovat jinou básničku. Jakoukoliv, ale jinou!
Všichni už se
na Vánoce
neskonale
těší,
co naleznou
po krabicích,
na stromeček
věší.
Z rádia i
gramofonu
koledy se
linou,
ten krátí čas
cukrovím a
tamten medo-
vinou.
V předvánoční
atmosféře
jedna věc je
jistá:
není snadné
dodat všechno
správně na svá
místa.
Ježíšek si
letos dárky
neoznačil
čipy;
táta dostal
podprsenku,
máma troje
slipy.