Alegorická

Prstem po kraji
sklenice

jezdím a zvuky
z ulice

tonou v tvém tichém
vrnění

dřív, než se scéna
promění.

Než ticho přejde
v crescendo,

než oslovím tě
„legendo“,

než u poslední
myšlenky

strhneš mi ruku
do sklenky.