Vyšel jsem si
z domu ven
na zahradu,
tam, kde pučí
šeříky
v listopadu.
WRITING
ALL IN
UPPERCASE
ABOUT
LOVE AND
ABOUT GRACE:
SADLY
THAT IN
ANY PLACE
I WILL
NEVER
SEE YOUR FACE.
YOU, MY
LOVELY
DATABASE.
Prstem po kraji
sklenice
jezdím a zvuky
z ulice
tonou v tvém tichém
vrnění
dřív, než se scéna
promění.
Než ticho přejde
v crescendo,
než oslovím tě
„legendo“,
než u poslední
myšlenky
strhneš mi ruku
do sklenky.
Na zdi mu tam visí,
přitom respekt budí,
dneska jako kdysi.
Bohatí či chudí
z jeho vypínače
mají špatné spaní,
někdo ihned pláče,
slzy kryje dlaní.
Chování všech lidí
je stereotypní,
když tam nápis vidí:
„Vesmír — stiskem vypni“.
To jednou Pepa
s Lexou
řezali kabel
flexou.
Své smrti teď se
diví;
řezali kabel
živý.
Svět už teď
není to,
co dřív býval.
Přes okno
jež nikdo
neumýval
jeví se
snad méně
nebezpečný,
nejsou tam
ženy či
dámy, slečny,
nejsou tam
vášně či
touhy, chtíče,
je prázdné
sedadlo
u řidiče.
Ve stavu
útlumu,
apatie
pomůže
možná psy-
chologie.
Psycholog
jasně řek’
(je to cvok, no):
„Zvedni tu
prdel a
umyj okno!“